„Nemohu říci, že sociální média přinesou Číně demokracii“, rozhovor Michaelem Antim

V posledních několika letech se velmi diskutovanými tématy v oblasti médií stala cenzura internetu a obecně přístup ke svobodným informacím v nedemokratických režimech. Tento diskurs nemohla opomenout ani loňská konference Forum 2000, jež byla zaměřena na témata související s médii a demokracií. Vzhledem k náplni konference byl vítaným hostem čínský žurnalista a politický blogger Michael Anti, který má bohaté zkušenosti nejen s cenzurou čínského kyberprostoru, ale také s šířením svobodných informací v Číně. Tento původní rozhovor byl uveřejněn na webu www.e-polis.cz., kde si mohou mnozí ověřit, že jeho autorem jsem opravdu já.

Studoval jste technickou univerzitu. Co vás vedlo k tomu stát se novinářem a politickým bloggerem?

Ano, pocházím z vědeckého prostředí, technologicko-vědeckého. Ale tu a tam velmi rád píšu. Vzpomínám si, že někdy kolem roku 1998 neexistovalo slovo blogger, pouze netizen[1]. Tito netizens psali protivládní kritiky. Hodně lidí si myslelo, že mám nadání psát. To byl důvod, proč jsem s tím začal. To bylo, jak jsem se již zmínil, v roce 1998, ale o tři roky později, v roce 2001, jsem skutečně vstoupil do médií a stal se novinářem. Proč? Protože jsem měl velkou podporu od svých čtenářů, mysleli si, že jsem velmi dobrý autor. To mi dodalo sebevědomí k tomu, abych zcela zaměřil svoji kariéru na žurnalistiku. A důkaz, že jsem udělal dobře, přišel o dva roky později, kdy jsem změnil média a jednoho dne v roce 2003 jsem se stal válečným reportérem v Bagdádu. Poté jsem rychle vstoupil do New York Times a působil zde 4 roky. Posléze jsem ještě dostal postgraduální stipendium na Harvardu. V podstatě to dokazuje, že intenzivní psaní bylo správnou cestou k nastartování kariéry. Je to velký skok, protože když jsem promoval, žil jsem v malém městě. Velmi, velmi daleko od Pekingu. Peking je jako hlavní město říše. Právě díky internetu jsem dostal nabídku od pekingských novin. Bylo to úplně stejné, jako když maloměstský kluk dostane šanci pracovat v hlavním městě. V zásadě to tedy dokazuje, že internet poskytl velmi významným způsobem v uplynulém desetiletí čínské společnosti mobilitu. I když jste z velmi malého města, můžete chytit šanci za pačesy a dostat se do hlavního města. Což vám také dává naději se stát VIP osobou. Takže na mém osobním příkladu jsem se snažil dokázat, že internet hraje velmi důležitou roli. Není to pouze o cenzuře proti bloggerům, ale internet dává lidem i určitý čínský sen o tom, že pokud budou dostatečně pracovat, sociální mobilita je může posunout na úroveň, o které se jim nikdy ani nesnilo. Vtip je v tom, že mimo oblast internetu, je možnost společenského posunu snížena. Pokud je váš otec důležitý, pak je důležitá i vaše „tvrdá“ práce. Což však představuje stinnou stránku. Internet je světlou stránkou pouze, co se týče sociální mobility. Stále více a více vidíte méně příležitostí pro čínské mladé lidi k tomu, aby se dosáhli až na nejvyšší úroveň. To znamená, že stále více a více talentovaných lidí zůstává na lokální úrovni a zde se účastní protestů. Čína je centralizovaná říše. Každá provincie by měla udržovat loajalitu vůči hlavnímu městu. Takže si myslím, že internet je dobrým nástrojem, jak poskytnout společnosti mobilitu, avšak zbytek společnosti tyto šance mít nemůže a nedostatky v nastavení právního systému tyto šance pouze snižují.

Na jaká témata jste se v počátcích svého bloggování zaměřoval?

Zejména na politická. Protože se jedná o způsob, jakým můžete reagovat. Proč vlastně milujeme bloggování? Protože můžete napsat něco, co nemůžete napsat někde jinde. Lidé nepíší online o politice proto, že by ve stejnou dobu sledovali média. Ale stejně jako u bloggů je to příležitost přímo a na sto procent prezentovat svou ideu. To je velmi důležité, protože potřebujeme přímou řeč k tomu, abychom našli základy pro diskuzi o sociálních problémech. Pokud všichni v sobě všechno skrývají nebo se sebecenzurují, jak potom můžeme debatovat o závažných problémech? Jak tedy můžeme vědět, jaké je ve skutečnosti veřejné mínění, když je vše překroucené? Svoboda projevu na internetu je základem pro budoucí Čínu, jestliže Čína bude mít v úmyslu, se vydat takovým směrem, jakým většina lidí chce, aby se vydala.

V Číně existuje určitá hranice sebecenzury, kterou autoři nesmějí překročit. Můžete vysvětlit, kde přesně je tato hranice?

To je různé, ale jde o to, že ústřední vláda nechce, abyste mluvili o nějakých politických akcích. Můžete kritizovat vládu, ale nemůžete říct: „Pojďme s tím společně něco udělat“. To je rozhodně zakázaná věc. Protože podle harvardského profesora Garyho Kinga, který v nedávno zveřejněné studii uvedl, že většina čínských blogů není smazána z toho důvodu, že by překypovala kritikou. Je to z důvodu pokusu o kolektivní akce. Jde tedy o akci a ne o slova. Někdy můžete najít čínský blog, který velmi odvážně kritizuje, ale v případě kolektivní akce se prakticky musí sebecenzurovat.

A jak je to s kritikou místních vlád?

V současnosti je velice bezpečné kritizovat místní vlády, ale pouze pokud nežijete v tomtéž městě, tzn. jestliže žijete v jiném městě, je snadné jinou vládu kritizovat. Důvod je velice jednoduchý, protože všechny bloggerské servery jsou umístěné v Pekingu. Místní vlády nemohou odstranit kritiku, jíž jsou terčem. Takže teď je to v podstatě velmi jednoduché. Číňané mohou snadno útočit na místní vlády, ale nemohou kritizovat ústřední vládu.

Spatřujete tento fakt jako pozitivní?

Já bych to neviděl tak jednoduše. Na první pohled to vypadá jako pozitivní, je to však jen zdánlivé. Je to pozitivní pro společnost a pro mentální trénink. Je to jako příprava občanů pro budoucnost. Ale také na druhou stranu, protože vedeme kritiku pouze na lokální úrovni, tak nám chybí schopnost vybudovat národní konsensus o demokracii a také národní debatu o budoucnosti Číny.  V podstatě je tohle velmi špatná věc a zároveň to dává čínské ústřední vládě možnost větší kontroly. Tato schopnost kontrolovat tok informací byl více centralizovaný ještě před tím, než se bloggování objevilo. Takže v podstatě nemůžu jen tak jednoduše říci, že je to pozitivní. Není to jednoduché a v zásadě nemohu říci, že sociální média přinesou Číně demokracii. To není pravda. Naopak si myslím, že internet není prioritou. Tou je ekonomika!

Michael Anti (vlastním jménem Čao Ťing) se narodil v roce 1975 v Nin-ťingu. Absolvoval Nin-ťing Normal University v oboru průmyslová elektronická automatizace.[2] Do kontaktu s internetem přišel v roce 1998 a prakticky ihned začal komentovat politické dění. Jeho význam i nadále stoupal a v roce 2001 se stal komentátorem deníku Huaxia Times.[3] V roce 2003 se stal dokonce válečným reportérem v Bagdádu. Jeho články a komentáře ale mohli lidé číst i v The New York Times nebo Southern Metropolis Daily. Do širšího podvědomí zahraniční veřejnosti se dostal v 2005, kdy mu byl jako jednomu z nejvlivnějších bloggerů v Číně smazán v aplikaci Microsoft MSN Spaces Blog. Ukázalo se, že se tak stalo na nátlak čínských úřadů.[4] Za svou významnou práci i na poli výzkumu mu bylo v roce 2007 nabídnuto stipendium Niemanovy nadace na Harvardské univerzitě. V roce 2011 se dočkal kromě smazání svého účtu na Facebooku[5] také významného novinářského ocenění M100 Sanssouci Media Award.[6]

---

[1] Slovíčko netizen se dosud prozatím neuvádí v českých ekvivalentech a nenachází se v českých slovnících cizích slov. V širší definici se za netizena považuje každý uživatel internetu (http://dictionary.reference.com/browse/netizen, 6.11.2012).

[2] Michael Anti, dostupné na: http://cn.linkedin.com/in/michaelanti, 6.11.2012.

[3] http://www.huaxiatimes.com/, 6.11.2012.

[4] Michael Anti was awarded M100 Sanssouci Media Award 2011, dostupné na: http://www.thechinatimes.com/online/2011/09/1181.html, 6.11.2012.

[5] Oficiální důvodem pro smazání jeho účtu bylo, že nepoužíval své pravé jméno, nýbrž pouze pseudonym.

[6] Michael Anti, http://www.forum2000.cz/cz/projekty/konference-forum-2000/2012/delegati&wWGoVXFUWbw=200002322/, 7.11.2012.